Prezident vetoval zákon o hospodaření energií

Prezident republiky Václav Klaus využil ve čtvrtek dne 9. srpna 2012 pravomoci dané mu článkem 50 Ústavy České republiky a vrátil Poslanecké sněmovně zákon ze dne 19. července 2012, kterým se mění zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění pozdějších předpisů.

Odůvodnění prezidenta republiky:

Hlavním smyslem zákona je donutit investory a vlastníky k výstavbě nových a rekonstrukci starších domů a jiných staveb tak, aby měly co nejnižší, podle terminologie zákona dokonce „téměř nulovou spotřebu energie“ (termín obsažený např. v § 2 odst. 1 písm. w), v § 5 odst. 4 písm. a) nebo v § 7 odst. 1 písm. c) novelizovaného zákona a dále také v důvodové zprávě k němu). Na základě nereálné a blíže již nedefinované terminologie je stavebníkům ukládána řada zákonem vynutitelných povinností.

V souvislosti s těmito požadavky se v zákoně zavádějí povinné energetické štítky jednotlivých budov, povinnost zpracovat a předložit průkazy energetické náročnosti budov a jednotlivých bytů při jejich prodeji, výstavbě či rekonstrukci a dále povinné kontroly kotlů a rozvodů elektrické energie a klimatizačních systémů, a to každých 5 let. Zákon zavádí také energetické audity a posudky, kvůli nimž vzniknou nové funkce energetických specialistů a tím nová administrativní zátěž uživatelů zákona i státu.

Novela zákona o hospodaření energií obsahuje implementaci směrnice 2010/31/EU, která nahradila původní směrnici Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES ze dne 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov a současně mění podmínky energetické náročnosti budov v souvislosti s „obnovitelnými“ zdroji energie, které již byly zapracovány v předchozí novele zákona č. 406/200 Sb., a vyplývaly z obsahu předchozí směrnice 2009/28/ES.

Samotnou směrnici Evropského parlamentu a Rady o snížení energetické náročnosti budov považuji za výsledek dlouhodobě chybné a dnes již postupně překonávané politiky nerozvážných závazků, které na sebe Evropská unie a její členské státy vzaly. Její aplikace výrazně prodraží výstavbu nejen nových veřejných budov, ale i soukromých bytů a domů. To zatíží rozpočty státu, krajů, obcí i jednotlivých domácností a zvýší též cenu bydlení, ztíží prodej bytů a celkově zatíží trh s nemovitostmi. Protože zákon zakládá veřejnou podporu soukromému sektoru, zejména firem, které budou provádět instalaci vybraných zařízení využívajících „obnovitelné“ zdroje energie a také státem požadované audity, na své si přijdou na úkor ostatních pouze obchodníci s technologiemi, které by za běžných podmínek byly neprodejné, a rovněž ti, kteří budou průkazy energetické náročnosti přidělovat a kontrolovat.

Změna směrnice z roku 2010 nejenže nutí členské státy k zateplení veřejných budov v souvislosti s rekonstrukcí, ale nutí je dokonce již k rekonstrukci samotné i v případě, kdy ta by za běžných okolností vůbec nebyla nutná. To by si podle studií Ministerstva průmyslu a obchodu jen u nás vyžádalo 10 - 30 mld. korun.

A nejen to, směrnice nutí k zateplování i soukromé subjekty, jako kdyby stát a EU lépe než majitelé domů věděli, co je pro ně dobré. Jako kdyby nebylo věcí jejich rozvahy, zda chtějí utrácet své peníze za energii nebo například za různé tepelné izolace.

Český zákon však jde ještě dál, než vyžaduje EU. Nepřihlíží dostatečně k místním např. klimatickým podmínkám či způsobu užívání budov. K vrácení zákona mne i z těchto důvodů ve svých dopisech vyzvali nejen jednotliví občané a jejich skupiny, ale i senátorské kluby ČSSD, ODS a KDU-ČSL. Senátem novela prošla o jediný hlas.

Svým pojetím a účelem se zákon řadí vůbec k těm nejhorším a svobodné společnosti nejškodlivějším zákonům, o jejichž podpis jsem byl jako prezident republiky kdy požádán. Je překvapivé, že takový zákon předložila tato vláda.

Jsem přesvědčen, že důvody, které mě vedou k vrácení zákona, jsou dostatečně pádné k tomu, aby se Sněmovna nad ním ještě jednou zodpovědně zamyslela.